Veneto

Chtěli bychom Vám nabídnout nejen příjemnou dovolenou, ale i něco víc – rady na cestu a tipy na výlet na místa, která stojí za návštěvu, místa kulturně a historicky cenná, místa, která spoluvytvářela i naši kulturu. Byli bychom rádi, kdybyste našich informací využili k poznávání a k obohacení Vaší dovolené.

Přehled zajímavých míst

Asolo Bassano del Grappa Belluno Benátky Brentský kanál Castelfranko Veneto Padova Pordenone Treviso Verona Vicenza

V každém městě najdete informační kancelář APT (Azienda di Promozione Turistika), kde se dozvíte vše nezbytné o městě a okolí, obdržíte zde většinou také bezplatně mapy a průvodce v různých světových jazycích. Zde se také můžete informovat o organizovaných výletech místních cestovních kanceláří. V menších městech objevíte informační kancelář označenou Pro Loco.

Italská muzea bývají většinou otevřena od 9 hod. do 19 hod., kromě dvou pondělků v měsíci.

V každém městě nechybí místní trh, který se uskutečňuje každý týden. Trhovci začínají většinou vybalovat zboží již v 5 hodin ráno a odejdou už asi kolem 13.30 hod. Všeobecně se dá říci, že na trhu obdržíte čerstvější a levnější sezónní produkty než v obchodech. Při nákupu potravin Italové většinou nesmlouvají, ale stojí za to požádat o slevu (sconto) na oděvy a jiné zboží.

Asolo

Asolo se pyšní krásnou polohou mezi cypřiši v předhůří Dolomit. Tomuto městečku obehnanému hradbami kdysi vládla Kateřina Cornarová (1454 – 1510), benátská manželka kyperského krále, která svého chotě otrávila, aby Benátky získali Kypr. Básník a Kardinál Pietro Bembo vymyslel sloveso asolare, jež označuje hořkosladký život nucené nečinnosti kterou tu musela snášet. K dalším, kteří se zamilovali do úzkých uliček a velkolepých domů, patřil básník Robert Browning, jenž pojmenoval jeden svazek svých veršů Asolanda (1889).

Trhy se konají každou sobotu.

Informační kancelář: Piazza d´Annunzio 2.

Okolí: V Maséru, 10 km východně od Asola, se nachází ohromující Villa Barbaro (otevřeno denně v odpol. hod.). Kolem roku 1555 ji navrhli Palladio a Veronese, jimž se podařilo mistrovsky sladit symetrii a světlé, prostorné pokoje s okázalými iluzivními freskami. Okolní zahradu ozvláštňují sochy a bazének.

Bassano del Grappa

Toto poklidné město leží na úpatí hory Monte Grappa. Přes řeku Brentu, protékající Bassanem, se klene půvabný most Ponte degli Alpini, který v roce 1569 navrhl Palladio. Je zhotoven ze dřeva, aby odolal jarním přívalům vody (dřevo je pružný materiál). Bassano proslulo majolikou, kterou vystavují v Palazzu Sturm (Via Schiavonetti, otevřeno Út – Ne). Jméno města je synonymem oblíbeného italského aperitivu. Křišťálově průzračná grappa (vínovice) se destiluje z graspy, kalu zbylého z produkce vína. Informace o výrobním postupu se dozvíte v Museo Degli Alpini (Via Anagarano 2, otevřeno Út – Ne).

Trhy se konají ve čtvrtek a v sobotu.

Informační kancelář: Largo Corona d´Italia 35.

Belluno

Malebné Belluno, správní středisko stejnojmenné provincie, je jakýmsi mostem mezi dvěma zcela odlišnými částmi Veneta, rovinami na jihu a pohořím Dolomity na severu. Nádherným výhledem se můžete kochat z Porty Rugy, brány z 12. stol. na jižním konci Via Mezzaterra, hlavní silnice starého města. Ještě úchvatnější podívaná se Vám naskytne ze zvonice dómu ze 16. stol. Nedaleké baptisterium opatruje víko křtitelnice s postavou Jana Křtitele, dílo Andrey Brustolona (1662-1732). Jeho práce najdete také v kostelech San Pietro (Via San Pietro) a Santo Stefano (na Piazze del Duomo). Na témže náměstí stojí kromě Torre Civica (12.stol.), která se jako jediná dochovala ze středověkého hradu, i nejskvostnější budova ve městě renesanční Palazzo dei Rettori (1491). Tento palác byl v minulosti sídlem benátských vladařů Belluna. Určitě nevynechejte Museo Civico, (otevřeno Út – So), kde schraňují archeologické nálezy a obrazy od Bartolomea Montagni (1450-1523) a Sebestiana Ricciho (1659-1734). Severně od muzea leží nejkrásnější náměstí Belluna, Piazza del Mercato s renesančními paláci a kašnou (1410).

Trhy se zde konají každou sobotu.

Informační kancelář: Piazza dei Martiri 9.

Okolí: Jižně od města se nacházejí lyžařská střediska Alpe del Nevegal. V létě vyjeďte sedačkovou lanovkou z Faverghery k horské chatě Rifugio Brigata Alpina Cadore (1600 m), odkud se vám otevře široké panoráma zdejší krajiny.

Benátky

Do Benátek směřuje jediná silnice, a to N11 z Mestre, která vede přes hráz na Piazzale Roma, kde se nachází parkoviště a autobusové nádraží. Ve městě zajišťují hromadnou dopravu vaporetti neboli vodní autobusy.

K prohlídce Benátek si dovolíme Vám doporučit specializovaného průvodce, jichž je na našem trhu velký výběr, knihy i průvodce Benátkami můžete dokonce zakoupit v českém jazyce i přímo na stáncích na Piazzale Roma i v centru Benátek (cca  15.000 – 60.000 italských lir).

Brentský kanál

Ve snaze zamezit zanášení benátské laguny byly toky řek vlévajících se do ní odkloněny. Na řece Brenta se vybudovaly kanály na dvou úsecích. Starší z nich, mezi Padovou a Fusinou (západně od Benátek), vznikl v 16. století a měří 36 km. Záhy byl využíván jako dopravní cesta a vyrostlo podél něj mnoho krásných vil. Mnohé z nich lze obdivovat dodnes – podél velké části kanálu vede silnice N11 – a dveře tří z nich jsou otevřeny i pro veřejnost. Villa Nazionale (otevřeno Út – Ne) z 18. století ( ve Stře) vyniká výstředně vymalovaným stropem od Tiepola. Villa Widmann – Foscari (otevřeno Út – Ne) v Miře ( pěkná vesnice) byla postavena v roce 1719, ale upravena v 19. století. Její interiér se nese ve stylu francouzského rokoka. Villa Foscari, zvaná také Villa Malcontenta (Út - So, dopoledne), se řadí k nejpůvabnějším Palladiovým vilám. Spatřila světlo světa v roce 1560 a uvnitř ji krášlí skvostné Zelottiho fresky.

Všechny vily můžete navštívit při osmiapůlhodinové plavbě z Padovy do Benátek výletním motorovým člunem Burchiello (jeden den tam a druhý zpátky). Cena za jednu trasu vás však může odradit, jízdenky si můžete zakoupit v informační kanceláři.

Informační kancelář: Via Trieste 42, Padova, telefon 049 – 660944.

Castelfranko Veneto

Historické jádro tohoto města vymezují zachovalé hradby, vybudované v roce 1199 treviskými vladaři na obranu před sousedními Padovany. V Casa di Giorgione (otevřeno Út – Ne), údajně rodném domě málo známého malíře Giorgiona (1478 – 1511), sídlí muzeum věnované životu umělce.

Trhy se konají v úterý a pátek dopoledne.

Informační kancelář: Via Francesco M Preti 39.

Okolí: Ve Fanzolu, 8 km severovýchodně od Castelfranca, stojí Villa Emo (kolem 1555, otevřeno Po – So odpol., v Ne odpol.), kterou projektoval Palladio. Zosobňuje charakteristický příklad jeho stylu: budova s pravoúhlým půdorysem a dvěma symetricky umístněnými křídly (sloužily jako sýpky). Interiér zdobí velkolepé fresky od Zelottiho.

Padova

Padova je starobylé univerzitní město se slavnou akademickou minulostí. Z jejího uměleckého a architektonického bohatství připomeňme  dvě zvláště význačné památky.

První z nich – kaple Scrovegniů (Piazza Eremitani, otevřeno 9 – 19 hod., denně) v severní části města blízko žel. nádraží – proslula Giottovými lyrickými freskami. Tvoří součást komplexu zahrnujícího kostel a muzea Eremitaniů. Kapli Scrovegniů postavil v roce 1303 Enrico Scrovegni, aby zachránil svého mrtvého otce – lichváře před věčným zatracením, které popsal Dante ve svém Pekle. Stěny a strop interiéru pokrývají harmonické fresky zobrazující výjevy ze života Ježíše Krista. V letech 1303 až 1305 je namaloval Giotto. Poté, co vstoupíte do kaple, vám správce poskytne tabulku v několika jazycích s legendou k jednotlivým chronologicky řazeným freskám. U vchodu často vznikne dlouhá fronta, protože dovnitř je najednou vpuštěn jen určitý počet návštěvníků. Prohlídka je časově omezena. Chcete-li se vyhnout největšímu náporu, přijďte brzy ráno nebo večer.

Druhá Basilica di Sant´Antonio ( Piazza del Santo), na jihu Padovy, patří k nejoblíbenějším poutním kaplím. Tomuto exotickému kostelu s byzantskými kopulemi a minaretům podobnými věžemi se také říká Il Santo. Práce byly zahájeny v roce 1232 a v bazilice měli být uloženy ostatky sv. Antonína Paduánského, kazatele, jehož vzorem byl sv. František z Assisi. Cizokrajný vzhled dokládá vliv byzantské architektury – centrální kopuli ve tvaru kuželu obklopuje sedm dalších. Na fasádě se prolínají prvky gotiky a románského slohu. Nedaleko od vchodu do basiliky najdete jedno z nejvýznamnějších renesančních děl – odvážnou sochu kondotiéra Gattamelaty. Byla vytesána v letech 1443-52 na počest muže, jenž za svého prokázal benátské republice důležité služby. Donatellovi přinesl tento pomník velkou slávu. Byla to první jezdecká socha takových rozměrů od dob Římanů.

Padova je také město s mnoha atrakcemi a bohatou minulostí, s níž se můžete obeznámit v rozlehlém komplexu muzeí zaujímajících skupinu klášterních budov ze 14. stol., připojených ke kostelu eremitů, poustevnického augustiniánského řádu. – Museo Civico Eremitani (Piazza Eremitani, otevřeno denně, vstupenka platí také do kaple Scrovegniů) tvoří numizmatická sbírka, archeologické oddělení a skvělá umělecká galerie. Mezi nejcennější exponáty Bottacinova oddělení se řadí několik velmi vzácných římských medailonů a téměř ucelená sada benátských mincí. – Chiesa degli Eremitani, zbudovaný v letech 1276 – 1306, má úchvatnou střechu a nástěnné náhrobky.

Dóm (Duomo) najdete na Piazza del Duomo (otevřeno denně), byl vybudován zčásti podle Michelangelových plánů v roce 1552 na místě dřívější katedrály ze 14. století. Vedle něj stojí baptisterium z 12. stol., s kopulí, jehož interiér dekorují živě vyvedené fresky od Giusta de´Menabuoi z roku 1378, které jsou jedním z nejúplnějších středověkých freskových cyklů dochovaných v Itálii.

Na Via VIII Febbraio naleznete Palazzo del Bo, druhou nejstarší univerzitu v Itálii, která byla založena roku 1222 ( otevřeno Út – Pá, pouze pro výpravy, nutno rezervovat, tel. 049 - 8209711). V historické hlavní univerzitní budově, pojmenované po taverně Il Bo (vůl), se konají různé slavnosti. Dříve zde sídlila lékařská fakulta, známá po celé Evropě. Při prohlídce s průvodcem se lze podívat do kazatelny, kterou používal Galileo v letech 1592 – 1610, kdy tu působil jako učitel, a do pitevního sálu z roku 1594, nejstarší dochované lékařské posluchárny na světě. Na této ulici naleznete také Caffé Pedrocchi, tato kavárna připomínající antický chrám, se již od otevření v roce 1831 stala známým místem schůzek studentů a intelektuálů. Dnes si sem lidé chodí popovídat, zahrát karty nebo i sledovat okolní dění, jakož i jíst a pít. Horní místnosti, zdobené v okázalém středověkém, maurském, egyptském, řeckém a dalších stylech, slouží k přednáškám, koncertům a výstavám.

K neopomenutí je i Padovská botanická zahrada Orto Botanico ( Via Orto Botanico, otevřeno denně), - nejstarší v Evropě, která byla založena v roce 1545 a z velké části si uchovala původní vzhled. Jedna z palem dokonce pochází z roku 1585. právě zde byly vyšlechtěny první šeříky (1568), slunečnice (1568) a brambory (1590) v Itálii.

Trhy se v Padově konají denně.

Informační kancelář: Piazza Boscetti

Pordenone

Historickou část města tvoří dlouhá třída Corso Vittorio Emanuele s pěknými domy z růžových cihel s podloubími. Na fasádách některých z nich uvidíte vybledlé zbytky dekorativních fresek. Ulice překvapivě zakončuje Palazzo Comunale ze 13. stol. s hodinovou věží ze 16. stol. a výstřední střechou s bočními vížkami podobnými minaretům. Naproti stojí Palazzo Ricchieri ze 17. stol., v němž sídlí Museo Civico (Corso Vittorio Emanuele 51, otevřeno Út – Ne) s expozicí děl místního umělce Il Pordenona (1484 – 1539). Za rohem se tyčí dóm s okouzlujícím oltářním obrazem Madona milosrdenství. (1515) od Il Pordenona. Zvonice u dómu ztělesňuje nádhernou ukázku románského dekorativního zdiva.

Trhy se zde konají každou středu dopoledne a v sobotu.

Informační kancelář: Corso Vittorio Emanuele II 38

Treviso

Rozkošné, hradbami obehnané Treviso je sice často srovnávané s Benátkami, ale má osobitý, nezaměnitelný ráz.

S prohlídkou ulic začněte nejlépe v Calmaggiore. Některé lemují přitažlivé domy s balkony, stojící vedle kanálu, nad jehož hladinou se sklání vrby.

Dóm byl  zbudován ve 12. století a průběhu staletí několikrát přestavěn. V interiéru se nachází Tizianovo „Zvěstování Panny Marie“ (1570), poněkud zastíněné úchvatnou freskou od jeho soka Il Pordenona „Klanění Tří Králů“ (1520). Více děl Tiziana a dalších renesančních umělců schraňuje Museo Civico (Borgo Cavour 24, otevřeno Út – Ne). Blízko městských hradeb ze 16. stol. se choulí rozlehlý dominikánský kostel San Nicoló s množstvím náhrobků a fresek.

Trhy se v Trevisu konají v úterý a v sobotu dopoledne, rušný rybí trh se již od středověku koná na ostrově treviské řeky Sile. Neprodané zbytky každý den odplavuje voda.

Informační kancelář: Piazza Monte di Pietá 8.

Verona

Verona je živým městem obchodu, druhé největší město ve Venetu (po Benátkách) a jedno z nejvíce prosperujících v severní Itálii. Ve starobylém centru se dochovalo mnoho půvabných římských památek, jež významem předčí pouze pamětihodnosti v Římě. Středověcí vládci používali ke stavbě svých paláců rosso di Verona, místní narůžovělý vápenec. Verona se může pochlubit dvěma architektonickými skvosty – masivní Arénou z 1. století, kde se dodnes konají důležité akce, a náměstím Piazza Erbe s malebným tržištěm. Jednou z hlavních atrakcí města však je kostel San Zeno Maggiore s neobyčejnými středověkými bronzovými dveřními výplněmi, jež zachycují výjevy z bible a života sv. Zenona.

Aréna se nachází na Piazza Brá, (otevřeno Út – Ne) a je třetí největší na světě po římském Koloseu a amfiteátru v Santa Maria Capua Vetere nedaleko Neapole.

Piazza Erbe, ležící na místě římského fóra, je již od doby Římanů centrem Verony a nese jméno starého bylinkového trhu (trhy se zde konají téměř nepřetržitě již dva tisíce let). U stánků ve stínu obrovitých slunečníku obdržíte cokoli, od dalamánku plněného pečeným masem ze selete po čerstvé ovoce a houby.
Na severní straně Piazzy Erbe stojí barokní Palazzo Maffei (1668), zkrášlený sochami. Před ním ční do výšky sloup s benátským lvem na vrcholku, vztyčený na počest připojení Verony k benátské republice v roce 1405. Casa dei Mercanti na západní straně byl vybudován z velké části v 17. století, avšak jeho původ se datuje až do roku 1301. Naproti nad kavárnami uvidíte barevné fresky. Arco della Costa (Žebrový oblouk, pojmenovaný podle velrybího žebra, jež pod ním kdysi dávno viselo) spojuje náměstí s Piazza dei Signori, kde si všimněte pěkné sochy Danta z 19. století. Zde také stojí ponurý Palazzo del Capitano , sídlo vojenského velitele a stejně hrozivý Palazzo della Ragione (Palác rozumu), sloužící coby soudní dvůr. Oba domy byly postaveny ve 14. století. Za sochou Danta se nalézá Loggia del Consiglio (1493) neboli síň městské rady. Její chloubou jsou plastiky slavných římských osobností, které se narodily ve Veroně. Úchvatná podívaná na Alpy se vám otevře z 84 metrů vysoké Torre dei Lamberti (otevřeno Út – Ne) na západní straně náměstí.
Kostel San Zeno Maggiore (Piazza San Zeno, otevřeno Po – So , 8.30 – 16 hod., v Ne odpol.) byl vybudován v letech 1123 –35, aby uchovával relikviář patrona Verony. Je nejzdobnějším románským kostelem v severní Itálii.Fasádu krášlí působivá rozeta, mramorové reliéfy a kouzelný baldachýn. Podsaditá věž v severní části se údajně tyčí nad hrobem italského krále Pipina (777 – 810). Vydáte-li se z Piazza San Zeno podél řeky Adige jižním směrem, neměli byste minout působivý hrad Castelvecchio (Corso Castelvecchio 2, otevřeno Út – Ne), který nechal vybudovat Cangrande II. V letech 1355 – 75, a který byl upraven na jednu z nejkrásnějších obrazáren ve Venetu (nepočítaje Benátky). Sbírka je uspořádána tak, že vám umožní pokochat se samotným hradem i exponáty uvnitř. Venku se vám z rampy naskytne podívaná na středověký most Ponte Scaligero.

Veronskou katedrálu (začala se budovat v roce 1139) - Dóm najdete na Piazza Duomo (otevřeno denně). Vyniká skvostným románským portálem od Nicola, jednoho ze dvou kamenických mistrů, kteří se podíleli na výzdobě fasády kostela San Zeno. Interiér se honosí kouzelným Tizianovým Nanebevzetím (1535-40) a venku objevíte románské křížové chodby, jež ukrývají rozvaliny dřívějšího kostela. Baptisterium San Giovanni in Fonte (sv. Jan Pramene) z 8. století bylo zhotoveno z římského zdiva. Mramorová křtitelnice byla dekorována v roce 1200.

Římské divadlo - Teatro Romano (Rigaste Redentore 2, otevřeno Út – Ne) se datuje do 1. století před Kristem. Z původního jeviště se dochovalo jen málo, zato půlkruhové hlediště zůstalo z velké části neporušené a skýtá úžasnou podívanou na město. V popředí uvidíte římský most, který jako jediný ze tří vydržel do dnešních dnů. Od Teatra Romana vyváží návštěvníky lanovka nahoru ke klášteru, kde nyní nalezlo útočiště Archeologické muzeum – Museo Archeologico (otevřeno Út – Ne, 8 – 16.30 hod.). V malém klášteře a starých mnišských celách si prohlédněte mozaiky, hrnčířské výrobky, sklo a náhrobní kameny. Nenechte si ujít ani bronzovou bustu prvního římského císaře, mladého Augusta Octaviana (63 př. Kr. – 14. po Kr.), který porazil své protivníky a od roku 31 před Kristem neomezeně vládl římskému světu.

Jednu z nejpůvabnějších renesančních zahrad v Itálii, Giardino Giusti najdete na Via Giardino Giusti 2 (otevřeno denně). Byla založena v roce 1580 a snoubí se v ní vynalézavost a um s přirozeností. Spodní francouzská zahrada se stříhanými keři a rostlinami v květináčích se výrazně liší od horní části, kde volně rostou stromy. Kronikář John Evelyn, jenž zavítal do Verony v roce 1661 ji považoval za nejkrásnější v Evropě.

Romeo a Julie
Tragický příběh Romea a Julie, milenců ze znesvářených rodin Capuletů a Monteků jistě všichni znáte. Juliin balkon, na nějž se údajně Romeo vyšplhal, se nachází v Case di Giulietta (Juliině domě) č.27 ve Via Cappello. Ve skutečnosti se jedná o zrestaurovaný hostinec ze 13. století. Zatímco tady se tísní davy turistů, jen málo jich navštíví zchátralý dům, jemuž se říká Casa di Romeo, o několik ulic dál ve Via delle Arche Scaligeri na východ od Piazza dei Signori. Takzvanou Tombu di Giulietta si můžete prohlédnout v kryptě pod kostelem San Francesco al Corso na Via del Pontiere. Kamenný sarkofág je umístěn v neobyčejně působivém prostředí.

Na Via Arche Scaligeri, u vchodu do románského kostela Santa Maria Antica bývalého farního kostela rodiny Scaligeriů, vás jistě zaujmou bizarní náhrobky někdejších vládců Verony.

Trhy se Veroně konají každý den.

Informační kancelář: Contile ex. Tribunale, Palazzi Scaligeri.

Vicenza

Je známá jako město Andrey Palladia (1508 – 1580), umělce, který začínal jako chudý kameník a vypracoval se na nejvlivnějšího architekta své doby. Při prohlídce města můžete studovat fascinující vývoj jeho osobitého stylu. V centru se vypíná monumentální basilika, kterou upravil na radnici, Palazzo della Ragione (Piazza dei Signori, otevřeno Út – Ne), vedle paláce se tyčí Torre di Piazza (dosahuje úctyhodných 82 m.) z 12. stol., poblíž stojí Teatro Olimpico – nejstarší dochované kamenné divadlo v Evropě, které bylo vybudováno převážně ze dřeva a malty, ale vyhlíží jako z mramoru (Piazza Matteotti, otevřeno Út – Ne), a všude kolem paláce, jež Palladio postavil pro zámožné občany. Vydáte-li se po Contrá Porti (Contra – znamená ve vicenzském nářečí ulici) narazíte zde hned na několik úchvatných palladiovských paláců (Palazzo Porto Barbarano, Palazzo Thiene a Palazzo Iseppo da Porto), jež dokumentují rozmanitost Palladiova stylu.

Toto významné Palladiovské město se po celém světě proslavilo jedinečnou a rozličnou architekturou. Patří také k nejbohatším ve Venetu a návštěvník tu najde i elegantní obchody a kavárny.

Znamenité Museo Civico sídlí v Palladiově Palazzu Chiericati z roku 1550 (Piazza Matteotti, otevřeno Út – Ne). Uvnitř stojí za pozornost freska s nahatým vozatajem (symbolizuje slunce) od Giulia Carpiona. V síních nahoře visí mnoho okouzlujících malířských děl, včetně gotických oltářních obrazů z vicenzských kostelů.

Symetricky vyvážená La Rotonda (zvaná také Villa Capra Valmarana, Via Rotonda, otevřeno pouze ve středu, zahrada v Út – Ne) je perlou mezi Palladiovými stavbami a nejznámější ze všech jeho vil. Vila byla vybudována v letech 1550–52 a její kopie naleznete v tak vzdálených městech, jako jsou Dillí, Londýn a Petrohrad.

Cesta vedoucí k La Rotondě míjí Villu Valmaranu ai Nani v překladu vila trpaslíků, (Via dei Nani, otevřeno Út – Ne). Zeď vedle Villy Valmarany (dílo Antonia Muttoniho z roku 1688) zakončují postavy trpaslíků, kteří dali této vile jméno. Stěny uvnitř pokrývají vzdušné fresky od Giambattisty Tiepola.

Jižně od Vicenzy naleznete cypřiši porostlý kopec Monte Berico, kde si majetní Vicenzané dříve v horkém létě vychutnávali chladnější ovzduší a venkovské kouzlo svých sídel. Širokou ulici spojující centrum Vicenzy s bazilikou na vrcholku kopce dnes lemují stinné portici nebo-li kolonády. Samotná bazilika – Basilica di Monte Berico (otevřeno denně), se datuje do 15. století a rozšířena byla o tři století později. Je zasvěcena Panně Marii, která se na tomto místě zjevila při morové epidemii, v letech 1426 – 28, aby Vicenzanům oznámila, že budou ušetřeni. V nádherném interiéru se skví freska s Pietou (1500) od Bartolomea Montagni, v křížové chodbě si prohlédněte jedinečnou sbírku fosílií a v refektáři (vstup pouze s dovolením) Veronesovu pěknou malbu Večeře sv. Řehoře Velikého (1572).

Trhy ve Vicenze se konají v úterý a ve čtvrtek.

Informační kancelář: Piazza Matteoti 12.