Chtěli
bychom Vám nabídnout nejen příjemnou dovolenou, ale i něco víc – rady na
cestu a tipy na výlet na místa, která stojí za návštěvu, místa kulturně
a historicky cenná, místa, která spoluvytvářela i naši kulturu. Byli
bychom rádi, kdybyste našich informací využili k poznávání a k
obohacení Vaší dovolené.
V každém
městě najdete informační kancelář APT (Azienda di Promozione
Turistika), kde se dozvíte vše nezbytné o městě a okolí, obdržíte zde
většinou také bezplatně mapy a průvodce v různých světových
jazycích. Zde se také můžete informovat o organizovaných výletech místních
cestovních kanceláří. V menších městech objevíte informační
kancelář označenou Pro Loco.
Italská muzea bývají většinou
otevřena od 9 hod. do 19 hod., kromě dvou pondělků v měsíci.
V každém
městě nechybí místní trh, který se uskutečňuje každý týden. Trhovci
začínají většinou vybalovat zboží již v 5 hodin ráno a odejdou už
asi kolem 13.30 hod. Všeobecně se dá říci, že na trhu obdržíte čerstvější
a levnější sezónní produkty než v obchodech. Při nákupu potravin
Italové většinou nesmlouvají, ale stojí za to požádat o slevu (sconto)
na oděvy a jiné zboží.
Arezzo
Jméno dnes stotisícového města je odvozeno z názvu římské vojenské stanice Arretium z r. 294 př. Kr., původně jde však o město etruské, které patřilo do svazku dvanácti mocných Lucumonií. Okolo r. 70 př. Kr. se zde narodil Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta. Podporoval básníky a stal se tak synonymem pro velkorysého příznivce umění. Z Arezza pochází také Guido Monaco, známý jako Guido z Arezza (990 - 1050), který vytvořil notové písmo, humanistický básník Francesco Petrarca (1304 - 1374), Giorgio Vasari a samozřejmě Spinello Aretino. Je zde už tradičně provozováno šperkařství, díky kterému se Arezzo řadilo vždy mezi nejbohatší toskánská města. Za 2. světové války byla velká část středověkého centra města zničena, ale přesto se zachovala celá řada pozoruhodných památek.
V samém středu města se nachází gotický kostel San Francesco, zasvěcený sv. Františkovi z Assisi, s nedokončenou fasádou a věží ze 16. století. V kostele je jedinečný cyklus fresek od Piera della Francesca, znázorňujícím výjevy z legendy týkající se Svatého kříže (1453 - 1464). Revoluční užití perspektivy, nádherné barvy a stylistické mistrovství zaručují tomuto cyklu pevné místo mezi největšími díly všech dob. V těsné blízkosti nelze přehlédnout románský farní kostel Pieve di Santa Maria s nejbohatší románskou fasádou v celém kraji. Zvonice tohoto kostela s četnými okénky ve dvojitém oblouku je nazývána Torre delle cento bucchi - Věž sta děr. Za kostelem se rozprostírá malebné náměstí Piazza Grande, kde se konají každou první zářijovou neděli středověké rytířské turnaje Giostra del Saracino. Všimněte si zde Palazzo delle Logge s prostorným podloubím postaveným podle Giorgia Vasariho a Palazzo della Fraternitá dei Laici s reliéfem Madony od Bernarda Rossellina.
Mezi náměstím a parkem Passegio del Prato najdete rodný dům Petrarky (Casa del Petrarca v uličce Via dell´Orto). Od Petrarkova domu je to už jen pár kroků k Palazzo del Comune (radnice z r. 1333 s erbovou výzdobou) a k obrovskému gotickému dómu San Donato, známému především díky nádherné vitráži ze 16. století a nevelké fresce Maří Magdaleny od Piera della Francesca (1416 - 1492), kterou najdete v blízkosti hrobky biskupa Guida Tarlatiho (v levé boční chrámové lodi).
Za zmínku určitě stojí také dominikánský klášter San Domenico ze 13. století s celou řadou fresek a překrásným malovaným krucifixem od Cimabua (1260 - 1270), který najdete na hlavním oltáři. V Museu del Duomo (Piazzetta del Duomo 13, telefon 0575 - 23991, otevřeno Čt - Po dopoledne) si můžete prohlédnout mimo jiné další tři dřevěné krucifixy ze 12. a 13. století, reliéf "Zvěstování Panny Marie" (1434) od Rossellina a Vasariho obrazy. Více děl od Vasariho uvidíte v domě sochaře a malíře Giorgia Vasariho (Casa di Vasari, Via XX. Settembre 55, telefon 0575 - 300301, otevřeno denně). Dům, který sám přestavěl je hezkou ukázkou toskánského manýrismu. Množství děl Vasariho, Arentina, Signorelliho, di Giovanniho atd. soustřeďuje také Museo Statale d´Arte Mediovale e Moderna, známé mimo jiné také perfektní sbírkou keramiky a majoliky.
Hrad Medicejských - Fortezza Medicea (Parco il Prato, telefon 0575 - 377666, otevřeno denně) - postavil Antonio da Sangallo v 16. století. Dnes z něj zbyly už jen trosky, zato se vám zde otevře fascinující výhled na okolí. Příznivcům stříbrného plátna připomínáme, že oskarová, emocionálně laděná filmová tragikomedie "Život je krásný" z r. 1998 (v hl. roli Roberto Benigni) se natáčela právě v Arezzu.
Trhy se konají každou sobotu.
Informační kancelář: Piazza della Repubblica, telefon 0575 – 377678.
Artimino
Tato opevněná vesnička je zajímavá velmi zachovalým románským kostelem San Leonardo. Před hradbami stojí Villa di Artimino (Viale Papa Giovanni 23, telefon 055 - 8792040, otevřeno Út dopoledne po domluvě), kterou pro velkovévodu Ferdinanda I. navrhl Buontalenti v roce 1594. Říká se jí také "Villa dei centi camini" (vila sta komínů) podle spousty komínů na střeše. Sídlí v ní Museo Archeologico Etrusco (telefon 055 - 8718124, otevřeno Čt - Út dopoledne) se sbírkou etruských archeologických nálezů. Zhruba 5 km severně od Artimina je Carmignano s kostelem San Michele s "Navštívením Panny Marie" (1530) od Pontorma. Východně odtud narazíte na vilu Poggio e Caiano (Piazza Medici, telefon 055 - 877012, otevřeno Út - Ne), kterou roku 1480 vybudoval Giuliano da Sangallo pro Lorenza di Medici. Je to první renesační vila v Itálii.
Bagni di Lucca
Tak jako prakticky po celém Toskánsku, vyvěrají i tady ze země horké prameny sopečného původu. Prvními, kdo těchto pramenů začal využívat, byli Římané: nejprve se zde zotavovali římští váleční veteráni. Výsadní pozici získaly lázně ve středověku a renesanci, kdy byly doporučovány k léčení celé řady onemocnění, jako třeba artritidy. Bagni di Lucca jsou známy svými léčivými prameny od 11. století, ale skutečný rozkvět těchto lázní nastal až na počátku století devatenáctého, kdy byly navštěvovány příslušníky nejvyšší šlechty. Nebylo to zdaleka jen pro možnost koupele v termální vodě, ale také pro Casino municipale (1840), jedno z prvních oficiálně povolených kasín na evropském kontinentu. V současné době jsou Bagni di Lucca poněkud ospalým městečkem, k jehož hlavním atrakcím patří památky z 19. století, například neogotický Anglikánský kostel (1839) na Via Crawford a Cimitero Anglicano (protestantský hřbitov) na Via Letizia. Jihovýchodně od Bagni di Lucca leží další populární lázeňské město Montecatini Terme, založené v 18. století. V samotném centru těchto mondénních lázní leží obrovský lázeňský park, ve kterém je řada secesních lázeňských domů, jako např. Tetuccio (1927), Excelsior (1915) s moderními přístavbami a Terme Leopoldine (1775, renovováno 1927).
Trhy
se zde konají ve středu a sobotu.
Informační kancelář: Via del Casino,
Lucca, telefon 0583 – 87946).
Caprese Michelangelo
Malé, ale velmi slavné městečko: 6. března 1475 se zde totiž narodil jeden z nejslavnějších umělců, Michelangelo Buonaroti. Dům, ve kterém se narodil, poskytla jejich rodině městská florentská správa - jeho otec zde byl samotným podestou, což bylo v té době ve městě nejvyšší postavení. Také Caprese, stejně jako jiná pohraniční toskánská města, bylo původně pevností - dnes je zde zřízeno muzeum, ve kterém je možno spatřit kopie Michelangelových soch a také sbírku moderního sochařství.
Carrara
Carraru proslavily po celém světě mramorové lomy, které se nacházejí jen několik kilometrů od pobřeží Ligurského moře v údolní kotlině Apuánských Alp. Jasně bílý carrarský mramor si po staletí oblíbili slavní sochaři od Michelangela až po Henryho Moora. Více než dvě třetiny ze zdejších cca 400 lomů pochází z doby Říma, a tak můžeme bez obav označit toto území za nejstarší nepřetržitě využívanou průmyslovou oblast na světě.
S technologií zpracování kamene se můžete seznámit v Museo Civico del Marmo (Viale XX. Settembre, telefon 0585 - 835746, otevřeno Po - So, říjen - březen jen dopoledne), kde jsou vystaveny také staré i moderní mramorové artefakty. Každým rokem se v Carraře vytěží 500.000 tun mramoru, který není jen bílý, ale může být také zabarven do fialova, šedohněda, nebo je i barvy broskvových květů. Z bílého a šedého carrarského mramoru je postaven románsko gotický dóm na Piazze del Duomo. Všimněte si zejména fasády s jemně vyvedenou rozetou a chrámové zvonice. Při stavbě bylo zjevně využito pisánského vzoru. Na náměstí stojí také dům, ve kterém bydlíval Michelangelo Buonarotti, když si tu vybíral mramor pro svá díla. Doporučujeme prohlídku kostela Madonna delle Grazie, který stojí asi 500 metrů západně od dómu a je rovněž bohatě vyzdobený mramorem. Město má několik kouzelných zákoutí, například elegantní Piazzu Alberica.
Mnoho turistů míří do kamenolomů v nedaleké Colonnatě, Fantiscritti a Ravaccione. Vedou sem velmi dobré silnice. Návštěvy i s průvodcem organizuje místní informační kancelář APT. Do lomů se dostanete i jedním z městských autobusů, případně sledujte směrovky ke "Cave di Marmo". Ve Fantiscritti je malé muzeum s expozicí o různých metodách lámání mramoru. Pozoruhodné jsou zejména lomy u Piastre, kde se nachází vzácný "marmo statuario", mramor na sochy.
Informační kancelář: Carrara, Piazza Menconi 6, telefon 0585 - 632519.
Cortona
Cortonu
založili Etruskové a kromě toho, že se řadí k nejstarším městům
na kopci, je také jedním z nejpůvabnějších. Ve středověku měla významné
mocenské postavení, které si udržela i v konkurenci Sieny a Arezza.
Dnes Vás upoutá rozkošné bludiště starých uliček a středověkých domů,
jako třeba Palazza Comune na
Piazze Signorelliu. Po stopách rané historie Cortony se můžete vydat v Museu
dell´Accademia Etrusca
(Palazzo Casali, Piazza Signorelli 9, telefon 0575 – 630415, otevřeno Út
– Ne), kde se schraňují etruské artefakty a pestrou škálu egyptských a
římských fragmentů. Nevelké Museo
Diocesano
(Piazza del Duomo 1, telefon 0575 – 62830, otevřeno Ú – Ne) opatruje jiné
několik krásných maleb, zvláště „Ukřižování“ od renesančního
umělce Pietra Lorenzettiho, „Kladení do hrobu“ (1502) od Lucy
Signorelliho a vznešené „Zvěstování Panny Marie“ (kolem 1434) od Fra
Angelica. Luca Signorelli se v Cortoně narodil a je pohřben v kostele
San Francesco
(z roku 1245), jenž se pyšní barokním „Zvěstováním Panny Marie“,
které zobrazil Pietro da Cortona, další cortonský rodák. Kostel Madonna
del Calcinaio
(1485) na jižním okrají města proslul jako klenot renesanční
architektury.
Trhy
se konají každou sobotu.
Informační kancelář: Via Nazionale 42, telefon 0575 – 630352.
Crete Senesi
Jižně
od Sieny a středního Toskánska se rozprostírá území zvané Crete Senesi.
Protože se jedná o pustou krajinu, říká se mu „Toskánská poušť“.
Charakterizují je zaoblené mírné kopečky, po staletí erodované vydatnými
dešti, a cypřišové a borovicové vlnolamy, vysázené podél silnic a
kolem osamocených statků. Na toulkách tu dozajista potkáte pastýře se stády
ovcí, z jejichž mléka se vyrábí sýr „pecorino“, oblíbený po
celém Toskánsku.
Fiesole
Fiesole
leží uprostřed olivových hájů ve zvlněné, malebné krajině, 8 km na
sever od Florencie. Díky poloze na kopci a chladnému vánku se stalo oblíbeným
útočištěm Florenťanů. Tato původně etruská osada ze 7. století před
Kristem měla silné mocenské postavení ve střední Itálii. Svrchovanost
ztratila až po založení Florencie v 1. století před Kristem.
Stavba
dómu
San Romolo na Piazze Mino da Fiesole byla zahájena roku 1028. Má mohutnou
zvonici a strohý románský interiér, jehož sloupy krášlí originální
římské hlavice. Za dómem se rozkládá archeologické naleziště s ruinami
římského
divadla
z 1. století před Kristem, rozvalinami etruských hradeb
ze 4. století před Kristem a Museem
Faesulanum
(Via Portigiani, telefon 055 – 59477, otevřeno denně, v říjnu až březenu
St – Po), jež opatruje sbírku bronzů, keramiky a šperků z doby
bronzové.
Strmá
Via di San Francesco, odkud se vám otevře úchvatný výhled na město, vede
k františkánskému klášteru San Francesco (14. století) a zajímavému
kostelu Sant´Alessandro z 9. století s neoklasicistní fasádou.
Po
Via Vecchia Fiesolana dojdete k vísce San Domenico.
Stejnojmenný kostel z 15. století uvnitř ukrývá malbu „Madony s anděly
a světci“ (kolem 1430) od Fra Angelica. Jeho kapitulní síň se pyšní
freskou „Ukřižování“ (kolem 1430) od téhož umělce. Nedaleko na Via
della Badia dei Roccettini se tyčí pěkný románský kostel Badia
Fiesolana
s pásovaným mramorovým průčelím a interiérem z místního šedého
kamene (pietra serena).
Garfagnana
Toto
okouzlující zelené údolí vklíněné mezi pohořím Orecchiella a Apuánskými
Alpami je oázou ticha. Ideální výchozí body představují obce Seravezza,
Barga a Castelnuovo di Garfaganana. Barga je z nich asi
nejkrásnější – pyšní se žlutohnědou kamennou katedrálou a rozkošnými
uličkami. Pro motoristy a pěší turisty však nabízí více Castelnuovo,
obklopené horami. V San Pellegrinu in Alpe v Orrecchielle vás
očekává Museo Etnografico (Via del Voltone 15, 0583 – 649072, otevřeno
Út - Ne), fascinující Muzeum folkloru. Neopomeňte si prohlédnout ani Orto
Botanico Pania di Corfino v Parcu dell´Orecchiella (Centro
Visitatori, telefon 0583 – 619098, otevřeno v létě denně) v Panii
di Corfino, kde opatrují sbírku místních alpínek.
Toto
okouzlující zelené údolí vklíněné mezi pohořím Orecchiella a Apuánskými
Alpami je oázou ticha. Ideální výchozí body představují obce Seravezza,
Barga a Castelnuovo di Garfaganana. Barga je z nich asi
nejkrásnější – pyšní se žlutohnědou kamennou katedrálou a rozkošnými
uličkami. Pro motoristy a pěší turisty však nabízí více Castelnuovo,
obklopené horami. V San Pellegrinu in Alpe v Orrecchielle vás
očekává Museo Etnografico (Via del Voltone 15, 0583 – 649072, otevřeno
Út - Ne), fascinující Muzeum folkloru. Neopomeňte si prohlédnout ani Orto
Botanico Pania di Corfino v Parcu dell´Orecchiella (Centro
Visitatori, telefon 0583 – 619098, otevřeno v létě denně) v Panii
di Corfino, kde opatrují sbírku místních alpínek.
Na západě se rozkládá
Parco Naturale della Alpi Apuane – přírodní rezervace, jejíž majestátní
rozeklané štíty a zalesněná údolí protínají turistické stezky a
horské silnice.
Informační kancelář: Castelnuovo di
Garfagnana, telefon 0583 – 644354).
Chiusi
Chiusi
je dnes převážně moderním městem, avšak za Etrusků náleželo k nejvlivnějším.
Na vrcholu moci se ocitlo v 7. a 6. století před Kristem. V okolní
krajině je roztroušeno bezpočet etruských hrobek. Na nálezy se můžete
podívat v Museu Nazionale
Etrusco
(Via Porsenna 17, telefon 0578 – 20177, otevřeno denně), založeném v roce
1871. Toto muzeum etruské kultury překypuje urnami, vázami zdobenými černými
figurami a buccherem – kovově lesklou hliněnou keramikou, která vypadá
jako bronz.
Románský
dóm
na Piazze del Duomo vystavuje na odiv římské pilíře a hlavice z antických
staveb. Nástěnnou dekoraci hlavní lodi, připomínající fresky, ztvárnil
Arturo Viligiardi roku 1887. Pod hlavním oltářem se nachází římská
mozaika. Museo della Cattedrale
(Piazza del Duomo, telefon 0578 – 226490, otevřeno denně) organizuje prohlídky
několika etruských hrobek v podzemí. Toto muzeum sídlí v křížové
chodbě dómu a vlastní mimo jiné římské, langobardské a středověké
regionální plastiky.
Trhy
se konají v úterý.
Informační kancelář: Via Porsenna 73, telefon 0578 – 227667.
Lucca
Pravidelná zástavba
moderní Luccy sleduje síť ulic někdejší římské kolonie, založené v roce
180 před Kristem. Část města, vymezená mohutnými hradbami ze 16. a 17.
století, je jednou velkou pěší zónou, jež zpříjemňuje turistům prohlídku
památek. San Michele in Foro – jeden z mnoha skvostných kostelů v toskánském
románském slohu ve městě – stojí v místech římského fóra (foro)
neboli staroměstského náměstí. Piazza San Michele setrvalo hlavním náměstí
dodnes.
San Frediano (Piazza San
Frediano, otevřeno denně) – úchvatné průčelí kostela San Frediano
vystavuje na odiv mozaiku „Nanebevstoupení Páně“ ze 13. století, jež
vytváří nádhernou předehru k nezaměnitelné atmosféře interiéru.
Pýchou kostela je pěkná románská křtitelnice napravo. Po stranách ji
dekorují výjevy ze života Ježíše Krista a příběh Mojžíše. Všimněte
si zejména části, kde Mojžíš s Izraelci přechází suchou nohou přes
Rudé moře. Ve druhé kapli severní lodi se nacházejí Aspertiniho fresky
(1508 – 1509), jež líčí osudy cenné relikvie Volto Santo, údajně se
datující do období Kristova ukřižování. Krásný oltář (1422) ve čtvrté
kapli severní lodi zhotovil Jacopo della Quercia.
San Michele in Foro (Piazza
San Michele, otevřeno denně) – tento kostel byl ztvárněn mezi 11. a 14.
stoletím na místě starého římského fóra. Jeho vyšňořená fasáda v toskánském
románském stylu překypuje rozmanitými tordovanými mramorovými sloupy a
mramorovou inkrustací (cosmatská práce). Výzdoba je to vskutku pohansky okázalá.
Jen obrovská okřídlená postava sv. Michala na frontonu prozrazuje, že se
jedná o kostel. Uvnitř se zmiňujeme pouze o úžasné malbě „Sv. Heleny,
sv. Jeronýma, sv. Šebestiána a sv. Rocha“ od Filippina Lippiho (1457 –
1504).
Via Fillungo – hlavní
obchodní ulice si razí cestu srdcem města směrem k Anfiteatru Romanu.
Přímo vybízí k procházce – na severním konci narazíte na několik
obchůdků se secesním kováním. Zhruba v polovině stojí odsvěcený
kostel Cristoforo ze 13. století s půvabným interiérem.
Tiché uličky se vinou
mezi středověkými domy, aby znenadání vyústily na malých náměstích s kostely,
amfiteátrem a dalšími pamětníky dlouhé historie města.
Anfiteatro Romano (Piazza
del Anfiteatro) – Římané založili Luccu v roce 180 před Kristem a
kámen z jejich amfiteátru sloužil k pozdější výstavbě kostelů
a paláců. Na dnešní Piazze del Mercato tak zbyla je hrstka původních
fragmentů. Náměstí se dusilo pod slumy až do roku 1830, kdy je nechala
„vyčistit“ tehdejší panovnice Marie Louisa z rodu Bourbonů. Tehdy
došlo také k odhalení někdejšího tvaru amfiteátru, jenž svědčí
o bohatém v dědictví Luccy. Nízké oblouky směřující do hlavních světových
stran označují brány, kudy kdysi vstupovali do arény gladiátoři a zvěř.
Museo dell´Opera del
Duomo (Via Arcivescovaldo, telefon 0583 – 490530, otevřeno denně) – toto
muzeum v bývalém Arcibiskupském paláci (14. století) vystavuje
poklady z dómu San Martino. Zahrnují například kamennou hlavu krále
z 11. století, odstraněnou z průčelí, a vzácný limežský
relikviář z 12. století, vytvořený pravděpodobně pro ostatky sv.
Tomáše Becketta. Croce dei Pisani (Pisánksý kříž) zhotovený roku 1411
zlatníkem Vincenzem di Michelle, je skvostným mistrovským dílem. Znázorňuje
Ježíše Krista na stromu života, obklopeného anděly, Pannou Marií, sv.
Janem a ostatními evangelisty.
Palazzo Pfanner (zatím
zavřeno pro renovaci) – elegantní a zároveň impozantní Palazzo Pfanner
z roku 1667 vyniká krásným vnějším schodištěm. Další jeho
chloubou je jedna z nejpůvabnějších francouzských zahrad v Toskánsku.
Byla založena v 18. století a její ústřední alej lemují barokní
sochy římských božstev. Strhující pohled na zahradu se vám naskytne z ochranných
valů.
Upozorňujeme na palácovou
sbírku dvorských oděvů 18. a 19. století. Mnoho z nich je ušito z hedvábí,
jehož výroba přinesla ve středověku Lucce značné bohatství.
Hradby – jeden z mnoha
požitků, jež Lucca nabízí, je procházka po jejích úžasných hradbách.
Promenáda se stromořadím skýtá nádhernou podívanou na město. Práce na
hradbách byly zahájeny kolem roku 1500, kdy pokrok ve vojenské technologii
překonal starý středověký obranný systém. Po dokončení v roce
1645 patřily hradby k nejmodernějším své doby. Jedním z jejich
nejpodivuhodnějších prvků je otevřený prostor, jenž se dodnes rozprostírá
za nimi. Znemožňoval nepříteli schovávat se za stromy a v podrostu.
Je ironií osudu, že nemusely nikdy odolávat útoku. Na počátku 19. století
se z nich nakonec stal veřejný park.
Santa Maria Forisportam (Piazza
di anta Maria Forisportam, otevřeno denně) – tento kostel byl vybudován
na konci 12. století za římskými hradbami. Slovo „Forisportam“ v názvu
znamená „vně brány“. Nedodělaná mramorová fasáda v toskánském
románském stylu je pozoruhodná slepými arkádami. Nad prostředním portálem
si všimněte reliéfu „Korunování Panny Marie“ (17. století). Interiér
obdržel v 16. století novou podobu, například došlo ke zvýšení
hlavní a příčné lodi. Na čtvrtém oltáři v jižní boční lodi
uvidíte obraz „Sv. Lucie“ a severní transept se pyšní „Nanebevzetím
Panny Marie“. Obě díla ztvárnil Guercino (1591 – 1666).
Museo Nazionale di Villa
Guinigi (Via della Quarquonia, telefon 0583 – 496033), otevřeno Út – Ne)
– tuto mohutnou renesanční vilu si v roce 1418 nechal postavit Paolo
Guinigi, významný člen mocného šlechtického rodu, který vládl Lucce na
počátku 15. století. Náleží k ní i známý orientační bod Torre
dei Guinigi. Tato věž s cimbuřím a duby na vrcholku nabízí pěkný
pohled na město a Apuánské Alpy. V zahradě objevíte zbytky římské
mozaiky a románské lvy, kteří původně střežili městské hradby.
První patro muzea je věnováno
sochám a archeologickým nálezům. K nejcennějším exponátům se řadí
díla Mattea Civitaliho, Jacopa della Quercia a krásné románské reliéfy z několika
městských kostelů. Většinu maleb v horním podlaží vytvořili méně
věhlasní místní umělci. Výjimku znamenají dvě práce od Fra Bartolomea
(kolem 1472 – 1517) – „Bůh otec se sv. Kateřinou a Maří
Magdalenou“ a „Madona Milosrdenství“. V tomto patře se můžete
podívat také na nábytek, kněžská roucha a chórové lavice z dómu,
zdobené marketerií (jemnou intarzií) z roku 1529.
Trhy
se konají každou středu a sobotu, ve třetí neděli v měsíci pak
trh se starožitnostmi.
Informační kancelář: Piazzale Verdi
2, telefon 0583 – 419689.
Maremma
Bažiny
a pahorky Maremmy poprvé obdělávali Etruskové a poté Římané. Po zániku
římské říše však oblast padla za oběť záplavám a malárii. Tyto dvě
pohromy zanechaly Maremmu takřka neobydlenou až do 18. století. Od té doby
byla půda vysušena, zavlažovací kanály vyčištěny a na úrodné půdě
se začalo rozvíjet zemědělství. Úchvatný Parco Naturale della Maremma
– jeden z mála civilizací nedotčených pobřežních pásů v Itálii
– byl založen v roce 1975, aby se zachovala původní flóra a fauna a
zabránilo výstavbě. Park můžete prozkoumat pouze pěšky nebo vyhlídkovým
autobusem z Alberese. Lépe přístupné jsou některé pobřežní
oblasti, jako třeba překrásná pláž v Marině di Alberese nebo
krajina v okolí Talmone na jihu.
Informační kancelář: Maremma Centro Visite, Alberese, telefon 0564 – 407098
Massa Marittima
Massa
Marittima je situována v Colline Metallifere (Kovonosném pohoří), kde
se těžila olověná, měděná a stříbrná ruda už v době Etrusků.
Má však daleko do obvyklého „umouněného“ průmyslového města. Z éry,
kdy se město stalo samostatnou republikou /1225 – 1335) se tu dochovaly
dokonce jedinečné ukázky románské architektury. Románsko-gotický dóm
na Piazze Garibaldi je zasvěcen sv. Cerboneovi, světci 6. století, jehož příběh
je vytesán v kameni nad hlavním portálem. Uvnitř vás jistě zaujme
Maestá (kolem 1316), připisovaná Ducciovi.
Zajímavé
Museo
della Miniera
(Muzeum hornictví, Via Corridoni, telefon 0556 – 902289, otevřeno Út –
Ne, v červenci a srpnu denně) zabírá zčásti někdejší důlní šachtu
a jeho exponáty vám přiblíží těžební metody, stroje a nerosty.
Museo Archeologico
(Palazzo del Podestá, Piazza Garibaldi, telefon 0566 – 902289, otevřeno Út
– Ne) v domě ze 13. století se pyšní nálezy od paleolitu po epochu
Římanů. Objevíte zde také obrazárnu.
Trhy
se konají každou středu.
Informační kancelář: Amatur, Via Norma Parenti 22, telefon 0566 – 902756.
Montalcino
Montalcino
leží na kopci uprostřed vinic, kde zraje réva pro Brunello, jedno z výtečných
italských červených vín. Rozmanité druhy tohoto moku můžete ochutnat ve
vinotéce („enoteca“) v pevnosti („fortezza“, Piazzale della
Fortezza, telefon 0577 – 849211, vstup na hradby za poplatek) s působivými
hradbami ze 14. století. Nestárnoucí uličky přímo vybízejí k bezcílném
toulání, avšak kromě Palazza Vescovile (biskupského paláce) toho zde
mnoho k vidění není. V paláci sídlí tři muzea, v nichž
vystavují obrazy, plastiky a archeologické nálezy z okolí.
Trhy
se konají každý pátek.
Informační kancelář: Costa del Municipio 8, telefon 0577 – 849331.
Monte Argentario
Monte
Argentario bylo až do začátku 18. století ostrovem. Od té doby se mělké
vody, které je oddělovaly od pevniny, postupně zanášely a vytvořily se
dvě písečné kosy zvané „tomboli“, které uzavírají orbetellskou
lagunu. Orbetello samotné je životem pulsující městečko, které v roce
1842 spojila s ostrovem hráz. Dvě přístavní města Porto Ercole a
Porto Santo Stefano jsou luxusními letovisky, jež v létě zaplaví
turisté. Vnitrozemské silnice, zvláště Strada Panoramica, umožňují
poklidnější jízdu nad skalními zátokami, útesy a zálivy.
Trhy
se konají každé úterý.
Informační kancelář: Corso Umberto 55, Porto Santo Stefano, telefon 0564 - 814208.
Montepulciano
Montepulciano
je jedním z nejvýše položených měst na kopci. Z jeho hradeb a
opevnění se vám naskytne široširý výhled na Umbrii, jižní Toskánsko
a vinice, kde se sklízí hrozno pro Vino Nobile, jímž se město proslavilo.
Ulice lemují renesanční paláce. Strmá hlavní třída (corso) se šplhá
až k dómu
(1592 – 1630), kde se nachází jedno z mistrovských děl sienské školy,
„Nanebevzetí Panny Marie“ (1401) od Taddea di Bartolo. U silnice do
Pienzy vás zaujme vrcholně renesanční kostel Tempio
di San Biagio
(1518 – 34).
Trhy
se konají ve čtvrtek.
Informační kancelář: Via Ricci 9, telefon 0578 – 758687.
Monteriggioni
Monteriggioni
je klenotem mezi středověkými městy na kopci. Bylo založeno roku 1203 a o
deset let později se proměnilo v garnizonu. Obepínají je vysoké
hradby se čtrnácti dobře opevněnými věžemi, které střežily severní
hranici sienské republiky před vpády florentských vojsk.
Danta
Monteriggioni natolik uchvátilo, že je připodobnil k nejhlubší
propasti v srdci svého „Pekla“, kde přirovnává tuto „kruhovou
citadelu … opatřenou věžemi“ k obrům stojícím v příkopu.
Na úžasně zachované hradby se vám naskytne ideální pohled ze silnice
Colle di Val d´Elsa. Ospalé městečko uvnitř hradeb tvoří velké náměstí,
pěkný románský kostel (na náměstí), několik domů, hrstka krámů s řemeslnými
výrobky, restaurace a obchody nabízející místní vína Castello di
Monteriggioni.
Okolí:
Po
třech kilometrech na západ od Monteriggioni narazíte na Abbadiu dell´Isola
(12. století). Toto bývalé cisterciánské románské opatství muselo být
z převážné části přestavěno v 18. století, kdy se zřítila
kopule. Pyšní se freskami od Taddea di Bartolo a Vincenza Tamagniho, ale také
renesančním oltářem.
Pienza
Pienza
je rozkošnou vesnicí, jejíž malé komorní centrum nechal téměř zcela přestavět
papež Pius II. v 15. století. V roce 1405 se v Corsignanu,
jak se tehdy Pienza nazývala, narodil jako Aeneas Sylvius Piccolomini. Později
se stal předním humanistou a filozofem. Roku 1458 usedl na papežský stolec
a o rok později se rozhodl změnit tvář i jméno svého rodiště.
Florentský architekt a sochař Bernardo Rossellino byl pověřen projektem
katedrály, papežského paláce a radnice (všechny budovy byly dokončeny v průběhu
tří let 1459 – 1462). Velkolepý plán vzorového renesančního města se
však nikdy nerealizoval. Určitou představu, jak mělo vypadat, vám dá
Palazzo Piccolomini, někdejší papežský palác, jenž sloužil Piovým následníkům
až do roku 1968. Veřejnost může nahlédnout například do Piovy ložnice
a knihovny. Zlatým hřebem je však strhující panoráma, jež se návštěvníkům
otevře z lodžie a arkádového dvora v zadní části paláce.
Příjemnou
procházku a další úžasnou podívanou skýtají vesnické hradby. Sousední
dóm ukrývá šest oltářních obrazů „Madony s dítětem“, které
vytvořili přední sienští malíři té doby. Rossellino byl nucen situovat
dóm na omezeném prostoru a s mělkými základy, a proto není divu, že se
ještě před dohotovením ve zdech objevily trhliny. Dnes jeho východní část
nápadně klesá v důsledku sedání půdy.
Trhy
se konají v pátek.
Informační kancelář: Corso il Rossellino 59, telefon 0578 – 749071.
Pisa
Dlouhou epochu středověku
si písánské loďstvo upevňovalo mocenskou převahu v západním Středomoří.
Obchodní cesty do Španělska a severní Afriky přinesly ve 12. století
nesmírné bohatství a položily základy vědecké a kulturní revoluci, o níž
dodnes svědčí velkolepé stavby, obzvlášť dóm, baptisterium a kampanila
(Šikmá věž). S porážkou od Janova roku 1824 však začal úpadek,
který ještě uspíšilo zanášení přístavu. V roce 1406 Pisa padla
do rukou Florenťanů, ale nejhorší chvíle zažila roku 1944, kdy se stala
cílem bombardování spojenců.
Šikmá věž – stavba
Šikmé věže (Torre Pendente) byla zahájena roku 1173. Naklánět se začala
ještě dříve, než se dohotovilo třetí podlaží v roce 1274.
Navzdory mělkým základům spočívajícím v písečném podloží
byla v roce 1350 dokončena. Zdánlivě popírajíc zákony přitažlivosti,
již po staletí láká návštěvníky, včetně pisánského vědce Gallilea.
Z jejího vrcholu uskutečnil proslulé pokusy s rychlostí padajících
předmětů. Nedávno se její naklánění povážlivě urychlilo a nyní se
odchyluje od svislice o pět metrů. Nadále zůstává uzavřena kvůli
restauraci a snaze ji podepřít.
Dóm a baptisterium (Piazza
Duomo, telefon 050 – 560921, otevřeno denně) – slavná Šikmá věž je
dnes nejznámějším objektem na Capu dei Miracoli (náměstí Zázraků). Původně
byla plánována jako kampanila dómu, který začal budovat takřka o sto let
dříve (r. 1064) Buscheto. Nyní se dóm řadí k nejkrásnějším památkám
v toskánském románském slohu v Toskánsku. Jeho nádhernou fasádu
tvoří směsice smetanově zbarvených galerií a umně vyvedených slepých
arkád. Buschetův náhrobek se nachází v levém oblouku na hlavním průčelí.
K dalším charakteristickým znakům vnějšku patří Portale di San
Ranieri (portál do jižního ramene příčné lodi)a bronzové dveře (1180)
s reliéfy od Bonnana Pisana, prvního stavitele Šikmé věže. Uvnitř
vás jistě zaujme zdobená kazatelna (1302 – 11) od Giovanna Pisana, náhrobek
císaře Jindřicha VII. (1315) od Tina da Camaino a mozaika Svrchovanosti Páně
(maiestas Domini) v apsidě, kterou v roce 1302 dodělal Cimabue. Práce
na kruhovém baptisteriu, půvabném protějšku k dómu, byly zahájeny
roku 1152 podle románského návrhu a o sto let později (prodlevu způsobil
nedostatek financí) ji v gotickém stylu dokončili Nicola a Giovanni
Pisano. Nicola ztvárnil úchvatnou mramorovou kazatelnu (1260) s reliéfy
„Narození Páně“, „Klanění tří králů“, „Uvedení Panny Marie
do chrámu“, „Ukřižování“ a „Posledního soudu“. Pilíře nesoucí
kazatelnu krášlí postav Ctností. Mramorem inkrustovanou křtitelnicí
(1246) zhotovil Guido da Como.
Camposanto (Piazza dei
Miracoli, telefon 050 – 560547, otevřeno denně) – Camposanto neboli
„Posvátné pole“ (hřbitov) je čtvrtým prvkem rozkošného
architektonického souboru na Campu dei Miracoli. Mramorové arkády této
dlouhé obdélníkové budovy, započaté Giovannim di Simone roku 1278, obepínají
půdu údajně přivezenou ze Svaté země. Při bombardování za 2. světové
války byly zcela zničeny kdysi slavné fresky, z nichž se dochovaly
jen zbytky výjevů z cyklu „Triumf smrti“ (1360 – 80).
Museo dell´Opera del
Duomo (Piazza del Duomo 6, telefon 050 – 565047, otevřeno denně) – toto
znamenité muzeum zaujímá někdejší kapitulní síň dómu. Opatruje exponáty,
jež se dříve nacházely v dómu, baptisteriu na Camposantu. K nejcennějším
patří působivý hipogryf z 10. století. Tohoto okřídleného koně
se supí hlavou odlili z bronzu maurští umělci. Pisánci jej ukořistili
během válek se Saracény. Prohlédnout si můžete také díla od Nicoly a
Giovanniho Pisanových, včetně Giovanniho slonovinové „Panny Marie s dítětem“
(1300), vyřezané pro hlavní dómský oltář. Vystavují zde také obrazy,
římské a etruské ruiny a další rozmanité poklady.
Muzeo
Nazionale di San Matteo (Lungarno
Mediceo, Piazza San Matteo 1, telefon 050 – 541865, otevřeno Út – Ne)
– toto muzeum sídlí v nedalekém klášteře San Matteo na břehu
Arna. V 19. století sloužil klášter dokonce jako vězení. Velká část
budovy byla po několik let uzavřená, a tak několik síní nemá žádné
číslo a některé exponáty jsou nedostatečně označené. Navzdory tomu
muzeum nabízí jedinečný úplný přehled pisánského a florentského umění
od 12. do 17. století. První síně jsou věnovány sochařství a ranému
toskánskému malířství. K největším skvostům se řadí polyptych
„Výjevů ze života sv. Dominika“
od Francesca Traianiho ze 14. století, pěkný polyptych „Madony se světci“
(1321) od Simona Martiniho a socha „Panny Marie kojící“ ze 14. století,
která je připisována Andreri Pisanovi, dalšímu zástupci středověké
pisánské sochařské školy. Tato polopostava z pozlaceného mramoru
zpodobuje Ježíška sajícího z Mariin prsu. V síni č. 6 vás očekává
několik opravdových klenotů, například Masaciův „Sv. Pavel“ (1426),
zářivá „Madona pokorná“ od Gentila da Fabriano z 15. století a
Donatellův relikviář ve tvaru busty „San Rossore“ (1424 – 27). Další
místnosti obsahují díla od Guida Reniho, Benozza Gpzzoliho, Rossa
nFiorentina a také významný obraz „Ježíše Krista“, přisuzovaný Fra
Angelicovi (kolem 1395 – 1455).
Santa
Maria della Spina (Lungarno Gambacorti, telefon 050 – 532474, návštěva
pouze po dohodě) – střechu tohoto kostelíku hned za mostemPonte Solferino
zakončují hrotité gotické vížky, věžičky a baldachýny chránící
sochy apoštolů a světců. Ve výzdobě se zrcadlí jeho historie. Kostel
byl vybudován v letech 1230 až 1323 jako schránka pro trn (spina) z Kristovy
koruny, dar pisánského kupce. Kdysi stál dokonce ještě blíže u řeky,
ale v roce 1871 byl kvůli hrozbě záplav přesunut na současné místo.
Piazza
dei Cavalieri – na severní straně uzavírá toto náměstí rozlehlý
Palazzo dei Cavalieri, domov jedné z nejvěhlasnějších fakult Pisánské
univerzity, Scuoly Normale Superiore. Vyniká bohatou sgrafitovou dekorací. V roce
1562 jej projektoval Vasari jako sídlo rytířského řádu Cavalieri di
Santo Stefano, založeného Cosimem I. roku 1561. Jezdecká socha znázorňuje
právě Cosima I.
Trhy
se konají každou středu.
Informační kancelář: Piazza del
Campo 56, telefon 0577 – 280551.
Pistoia
Obyvatelé
Pistoie kdysi nechvalně prosluli násilím a intrikami, jež měli kořeny ve
středověkých svárech mezi dvěma znepřátelenými pistojskými frakcemi
Bianchi a Neri (Černí a Bílí). Jejich oblíbenou zbraní byla malá dýka
zvaná „pistoia“. Městečko je již odedávna centrem kovářství a dnes
se tu vyrábějí například součástky do autobusů či pružiny do matrací.
V centru Pistoie se dochovalo několik pěkných historických domů.
Dóm
(Piazza del Duomo, otevřeno denně) – hlavnímu náměstí Pistoie –
Piazze del Duomo – vévodí dóm sv. Zenona a podsaditá kampanila z 12.
století, jež původně sloužila coby strážní věž v městských
hradbách. Vnitřek dómu oplývá bezpočtem náhrobků. Nejkrásnější je
náhrobek Cina da Pistoia v jižní boční lodi. Tohoto přítele a
kolegu Danta zachycuje reliéf (1337) při přednášce mladíkům.
Nedaleko
stojí kaple sv.Jakuba s okázalým stříbrným oltářem, zdobeným více
než 600 plastikami a reliéfy. Nejstarší se datuje do roku 1287, avšak oltář
byl dokončen až v roce 1456. Svůj um na něm ilustroval kromě jiných
také Brunelleschi, jenž začínal jako stříbrník a teprve později se zaměřil
na architekturu. Na Piazze del Duomo se nachází i osmiboké baptisterium,
dohotovené v roce 1359.
Ospedale del Ceppo
(Piazza Giovanni XXIII) – tato nemocnice se sirotčincem, založená roku
1277, byla pojmenována po vydlabaném kmenu (ceppo), do něhož se sbíraly příspěvky
na její stavbu. Hlavní průčelí se pyšní barevnými terakotovými
deskami (1514 – 25) od Giovanniho della Robbia líčícími „Sedm skutků
milosrdenství“. Autorem portika je Michelozzo.
Cappella del Tau
(Corso Silvano Fedi 70, otevřeno Po – So dopoledne) – řecké písmeno T
(řecky tau) v názvu této kaple nosili na hábitech mniši, kteří ji
vybudovali. Symbolizovalo podporu a péči, kterou poskytovali nemocným a tělesně
postiženým. V interiéru si prohlédněte fresky „Stvoření“ a „Život
sv. Antonína Opata“ (1370) od Niccola di Tommaso. Dvoje dveře do Palazza
Tau ztvárnil Marino Marini, nejznámější pistojský umělec 20. století.
San
Giovanni Fuorcivitas(Via Cavour, otevřeno denně) – nápadný kostel San
Giovanni Fuorcivitas (doslova „sv. Jana za městem“) z 12. až 14.
století kdysi stával vně městských hradeb. Severní fasáda je obložena
mramorovými pásy a nad portálem se skví románský reliéf Poslední večeře.
Mramorovou kropenku s postavami Ctností zhotovil Giovanni Pisano (1245
– 1320).Umně vyvedená kazatelna z roku 1270, zdobená výjevy z Nového
zákona, zase pochází z dílny Guglielma da Pisa. Obě patří k nejkrásnějším
pracím své doby, svědčícím o snaze tehdejších umělců oživit sochařské
umění.
Trhy
se konají každou středu a sobotu.
Informační kancelář: Palazzo dei Vescovi, Piazza del Duomo, telefon0573 – 21622).
Pitigliano
Pitigliano
se pyšní jedinečnou polohou vysoko nad jeskyněmi v útesech údolí
Lente. Bludiště jeho středověkých uliček ukrývá malé židovské
ghetto, které v 17. století založili Židé prchající před
antisemitismem. Palazzo Orsini
zásobuje vodou akvadukt vybudovaný v roce 1545. Sídlí zde Museo
Zuccarelli
(Palazzo Orsini, Piazza della Fortezza Orsini 4, telefon 0564 – 615568, otevřeno
březen – července Út – Ne, srpen denně, září – prosinec So a Ne)
s nevelkou expozicí umělce Francesca Zuccarelliho (1702 – 88). Je také
autorem dvou oltářních obrazů ve středověkém dómu na Piazze San
Gregorio. Museo Etrusco
(Piazza della Fortezza Orsini, otevřeno Út – Ne) opatruje nálezy z okolních
starověkých sídel.
Trhy
se konají ve středu.
Informační kancelář: Via Roma 6, telefon 0654 – 614433.
Prato
Zatímco
předměstí Prata obklopují textilní továrny, v historickém jádru
setrvalo neporušených několik významných kostelů a muzeí. Vedle dómu
(stavba zahájena roku 1211) stojí kazatelna sv. Opasku (1424 – 38), kterou
navrhli Donatello a Michelozzo. Jednou za rok tu ukazují opasek, jenž údajně
obdržel nevěřící Tomáš přede Nanebevzetím Panny Marie. Uvnitř domu
se skví mistrovské dílo „Život sv. Jana Křtitele“ (1452 – 66) od
Fra Filippa Lippiho a cyklus fresek (1392 – 95) od Agnola Gaddiho zachycující,
jak se pásek Panny Marie ocitl v Pratu. O Lippiho „Madonnu del Ceppo“
(15. století) pečuje Museo
Civico
(Palazzo Pretorio, Piazza del Comune, telefon 0574 – 45230224, zatím zavřeno
pro rekonstrukci).
K dalším
význačným památkám se řadí renesanční kostel Santa Maria delle Carceri
na Piazze delle Carceri, který projektoval Giuliano da Sangallo, dále
pevnost Castello dell´Imperatore
(Piazza delle Carceri, otevřeno St – Po), postavená Fridrichem II. roku
1237, a Museo del Tessuto
(Palazzo del Comune, telefon 0574 – 611503, otevřeno po domluvě), jež
sleduje vývoj textilní výroby v Pratu.
Trhy
se konají každé Pondělí.
Informační kancelář: Via Cairoli 48, telefon 0574 – 24112.
San Galgano
Odlehlé
cisterciácké opatství v San Galganu se nachází v úžasném
prostředí. Svatý Galgán (1148 – 81) byl odvážný, ale zhýralý mladý
rytíř, jenž se později zřekl materiálního světa a obrátil se k Bohu.
Když se pokusil zlomit meč o skálu jako symbol zavržení války, skála
jej znenadání pohltila. Rytíř v tom viděl božské znamení.
Vybudoval si na kopci nad opatstvím chýši (dnes tu stojí včelínu podobná
kaple Montesiepi z roku kolem 1185) a tady také nakonec zemřel coby
poustevník. Papež Urban III. jej kanonizoval a prohlásil za vzor křesťanských
rytířů.
Stavba
opatství byla zahájena roku 1218 v gotickém slohu, odrážejíc
francouzský původ cisterciáků, kteří projekt naplánovali. Vyhýbali se
stykům s okolním světem a svůj život dělili mezi modlitby a práci.
Navzdory hlásání chudoby mniši zbohatli prodejem dřeva a v polovině
14. století již opatství začalo upadat.
V pozdním
14. století opatství vydrancoval anglický žoldák Sir John Hawkwood a roku
1397 tu pobýval už jen opat. V roce 1652 bylo nakonec zrušeno.
Meč
sv. Galgána dodnes spatříte v kameni přímo u vchodu uvnitř kruhové
oratoře. Kamenné zdi ze 14. století v boční kapli pokrývají
vybledlé fresky s výjevy ze života sv. Galgána od Ambrogia
Lorenzettiho (1344).
San Gimignano
Třináct
věží rýsujících se nad San Gimignanem si vystavěly znepřátelené šlechtické
rody ve 12. a 13. století. Tehdy městu přinesla neuvěřitelné bohatství
jeho poloha na hlavní poutní cestě ze severní Evropy do Říma. Mor v roce
1348 a pozdější odklonění poutní cesty však nakonec vedly k hospodářskému
úpadku, ale zároveň i zachování středověkého vzhledu San Gimignana. Na
tak malé město oplývá San Gimignano množstvím uměleckých děl, vynikajících
obchůdků a restaurací.
Piazza
del Duomo se může pochlubit mnoha památnými budovami, včetně Palazza
Vecchio del Podestá (1239), jehož věž je zřejmě nejstarší ve městě.
Museo
Civico (Palazzo del Popolo, Piazza del Duomo, telefon 0577 – 940008, muzeum
a věž otevřeny v létě denně) – fresky na nádvoří tohoto muzea
nesou erby starostů a radních San Gimignana. Jedna z nich zachycuje
„Pannu Marii s dítětem“ od Taddea di Bartolo. První veřejnou místností
je Sala di Dante s nápisem prozrazujícím básníkovu návštěvu v roce
1300. Stěny krášlí lovecké výjevy a rozměrná freska „Maesty“
(1317) od Lippa Memmiho. V horním podlaží je soustředěna umělecká
sbírka, která obsahuje mimo jiné i nádherná díla od Pinturicchia,
Bartola di Fredi, Benozza Gozzoliho a Filippina Lippiho. Proslulý cyklus
fresek „Svatební výjev“ od Memma di Filippucci (rané 14. století)
zobrazuje mladý pár oddávající se společné koupeli a uléhající na lože.
Zprostředkovává tak neobvyklý pohled do života lidí v Toskánsku
14. století.
Collegiata
(Piazza del Duomo, otevřeno denně) -tento
románský kostel z 12. století freskami překypuje. Malby v severní
lodi líčí 26 epizod ze Starého zákona (1367) od Bartola di Fredi. Protější
stěnu pokrývají výjevy ze „Života Krista“ (1333 – 41) od LippaMemmiho. V zadní části kostela se neopomeňte podívat na scény
z „Posledního soudu“, ztvárněné Taddeem di Bartolo. Ghirlandaiovy
fresky (1475) dekorují malou kapli Santa Fina a nedalekou lodžii.
Sant´Agostino
(Piazza Sant´Agostino, otevřeno denně) – kostel Sant´Agostino byl vysvěcen
roku 1298. Má jednoduchou fasádu, jež ostře kontrastuje s hýřivým
rokokovým interiérem (kolem 1740), navrženým Vanvitellim. Nad hlavním oltářem
si všimněte „Korunování Panny Marie“ z roku 1483 od Piera del
Pollaiuolo. Chór vyzdobil freskami ze života sv. Augustina (1465) florentský
umělec Benozzo Gozzoli. V Cappelle di San Bartolo napravo od hlavního
vchodu uvidíte umně vyvedený mramorový oltář, jenž dokončil Benedetto
da Maiano v roce 1495.
Trhy
se konají každý čtvrtek.
Informační kancelář: Piazza del Duomo 1, telefon 0577 – 940008.
San Miniato
Toto
město na kopci se nachází stranou od rozsáhlé průmyslové zástavby v údolí
řeky Arno. Jeho nejpozoruhodnější památkou je napůl opuštěný hrad (Rocca)
Fridricha II., římského císaře ve 13. století. V blízkém Museu
Diocesano
(Piazza Duomo, telefon 0571 – 418271, otevřeno březen – říjen Út –
Ne; listopad – únor So a Ne) uvidíte mimo jiné „Ukřižování“
(kolem 1430) připisované Filippu Lippimu, terakotovou bystu Krista, kterou
údajně ztvárnil Verocchio (1435 – 88), a „Pannu Marii se sv. Opaskem“
od Andrey del Castagno (kolem 1417 – 57). Sousední cihlová románská fasáda
patří dómu
ze 12. století. Podivné fajánsové talíře vsazené do průčelí
prozrazují obchodní styky se Španělskem nebo severní Afrikou. Zřejmě znázorňují
Severku a souhvězdí Velkého a Malého vozu, podle nichž se řídili první
mořeplavci.
Sansepolcro
V Sanselporcu
se narodil Piero
della Francesca
(1410 – 92). Zdejší Museo Civico (Via Aggiunti 65, telefon 0575 –
732218, otevřeno denně) se může pochlubit dvěma jeho mistrovskými díly
– „Vzkříšením“ (1463) a „Madonou Milosrdenství“ (1462). Visí
zde také „Ukřižování“ od Lucy Signorelliho z 15. století. Za
zdmi kostela San
Lorenzo
ve Via Santa Croce se skrývá manýristické „Kladení do hrobu“ od Rossa
Fiorentina (1494 – 1541).
Další
známou malbu od Piera della Francesca „Madonnu del Parto“ (1460) si můžete
prohlédnout ve Via Regli č. 1 v Monterchi (13 km jihozápadně od
Sansepolcra).
Siena
Hlavní
sienské památky jsou soustředěny ve spleti úzkých uliček v okolí
Piazzy del Campo ve tvaru lastury, která se řadí k největším středověkým
náměstím v Evropě. Rozkládá se přímo v srdci sedmnácti městských
„contrade“ (čtvrtí), jejichž odvěká vzájemná rivalita vytryskne na
povrch dvakrát ročně při proslulém Paliu. Sieňané jsou rodné contradě
věrni doslova až za hrob. Při procházce uličkami spatříte zvířecí
znaky jednotlivých čtvrtí takřka na každém kroku. Díky poloze na kopci
nabízí město kouzelná skrytá zákoutí a bezpočet překvapivých výhledů.
V Sieně
jako by se zastavil čas. Tento odvěký soupeř Florencie si uchoval vznešenost
a lesk éry největší slávy (1260 – 1348). Prohlídku historického
centra nejlépe začněte na Piazze del Campo a okolní spleti středověkých
uliček.
Piazza del Campo
– nejkouzelnější italské náměstí leží na místě římského fóra
a v minulosti sloužilo převážně jako hlavní sienské tržiště.
Současnému tvaru se začalo přibližovat v roce 1293, kdy Rada devíti
– tehdejší vládní orgán Sieny – postupně skupovala pozemek s cílemvytyčit
na něm impozantní veřejné náměstí. Cihelná dlažba byla položena roku
1327 a poslední o dvaadvacet let později. Devět segmentů vyjadřuje moc Rad devíti a symbolizuje ochranné
záhyby pláště Panny Marie. Od té doby se náměstí stalo centrem veškerého
dění ve městě, dějištěm poprav, býčích zápasů a dvakrát ročně i
Palia, festivalu, jehož hlavní atrakcí jsou dostihy na neosedlaných ořích. Dnes náměstí lemují kavárny,
restaurace a pěkné středověké paláce. Nejpyšněji se vypíná Palazzo
Pubblico (1297 – 1342) s věží Torre del Mangia, postavenou v roce
1348. Tento impozantní architektonický soubor zastiňuje nevelkou kašnu
Fonte Gaia na severním okraji náměstí. Je kopií originálu, zhotovenou v 19.
století. Původní ztvárnil Jacopo della Quercia v letech 1409 až
1419. Skulptury znázorňující „Ctnosti“, „Adama a Evu“ a „Madonu
s dítětem“ (originály se nacházejí v zadní lodžii Palazza
Pubblico). Kašnu dnes napájí pět set let starý akvadukt.
Palazzo
Pubblico (Piazza del Campo 1, telefon 0577 – 292263) – třebaže Palazzo
Pubblico dodnes slouží jako městská radnice, jeho středověké síně
jsou přístupné veřejnosti. Sídlí v nich totiž Museo
Civico (otevřeno
denně). Hlavní zasedací síň Sala del Mappamondo obdržela jméno podle
mapy světa, kterou namaloval Ambrogio Lorenzetti v raném 14. století.
Jednu stěnu pokrývá nedávno zrestaurovaná freska „Maesty“ (1315) od
Simona Martiniho, jež zachycuje Pannu Marii v majestátu jako Královnu
nebes, obklopenou apoštoly, světci a anděly. Naproti spatříte fresku (připisovanou
Simonovi Martinimu, ale pocházející asi z pozdější doby) žoldáka
„Guidiriccia da Fogliano“ (1330). Stěny sousední kaple zdobí fresky ze
života Panny Marie (1407) od Taddea di Bartolo a chórové lavice (1428) mají
dřevěné desky intarzované biblickými výjevy. Sala della Pace ukrývá
slvanou „Alegorii Dobré a Špatné vlády“. Tato dvojice fresek od
Ambrogia Lorenzettiho (dokončená v r. 1338) tvoří jeden z nejvýznamnějších
cyklů středověkých profánních maleb. Zatímco na fresce Dobré vlády městský
život vzkvétá, malba Špatné vlády znázorňuje ulice překypující
odpadky a trosky budov.
Sala
del Risorgimento se honosí freskami z pozdního 19. století. Zobrazují
události vedoucí ke sjednocení Itálie za krále Viktora Emanuela II.
Na
palácovém nádvoří se nalézá vchod do obrovské zvonice Torre
del Mangia
(otevřeno denně) vysoké 102 m. Je důležitou dominantou Sieny. V letech
1134 a 1148 ji postavili bratři Muccio a Franceso di Rinaldo a byl nazvána
po prvním zvoníkovi, jehož zahálčivost mu vynesla přezívku „Mangiaguadagni“
(doslova „sněz zisky“). Na vrchol, odkud se vám naskytne pohled na toskánskou
krajinu, vede 505 schodů.
Casa
di Santa Caterina (Costa di Sant´Antonio, telefon 0577 – 44487, otevřeno
denně) – patronka Sieny sv. Kateřina (1347 – 80) – občanským jménem
Benincasová – byla dcerou obchodníka. V osmi letech se zasvětila
Bohu a měla mnoho vidění. Později
se jí vytvořila dokonce stigmata. Podobně jako její jmenovkyně sv. Kateřina
Alexandrijská prý byla zasnoubena s Ježíškem. Toto vidění se stalo
námětem mnoha uměleckých děl. Výmluvností přiměla papeže Řehoře
XI. Vrátit sídlo papežství v roce 1376 – po 67 letech exilu v Avignonu
– zpět do Říma. Svatá Kateřina zemřela v Římě a byla kanonizována
roku 1461.
Dnes
Kateřinin dům obklopují kaple a křížové chodby, mimo jiné také kostel
Ukřižování, vybudovaný v roce 1623 v jejím sadu jako schránka
pro Ukřižování z pozdního 12. století, před nímž se jí roku
1375 objevila stigmata. Dům dekorují scénky příběhů z jejího života
od různých umělců, mezi nimiž nechybí ani Kateřininy současníci
Francesco Vanni a Pietro Sorri.
Palazzo
Piccolomini (Via Banchi di Sotto 52, telefon 0577 – 247145, otevřeno Po –
So dopoledne) – nejimpozantnější soukromý palác v Sieně postavil
v 60. letech 15. století pro zámožnou rodinu Piccolominiů florentský
architekt a sochař Bernardo Rossellino. V současnosti je tu umístěn
sienský státní archív, účetní knihy a daňové dokumenty ze 13. století.
Dřevěné desky, do nichž byly vázány daňové a účetní záznamy, zkrášlili
malbami jedni z nejpřednějších umělců své doby. Výsledky jejich
práce si můžete prohlédnout v Sale di Congresso. Často jsou na nich
zachyceny sienské veduty nebo historické události.
Z dalších
exponátů uveďme například závěť přisuzovanou Boccacciovi a smlouvu
radních s Jacopem della Quercia na ztvárnění Fonte Gaia.
Pinacoteca
Nazionale (Via San Pietro 29, telefon 0577 – 281161, otevřeno denně) –
tuto obrazárnu najdete v Palazzu Buonsignori ze 14. století. Obsahuje
sbírku obrazů sienské školy, uspořádaných chronologicky od 13. století
po manýrismus (1520 – 1600). K největším skvostům patří Duciova
„Madona františkánů“ (1285) a mistrovské dílo Simona Martiniho „Požehnaný
Agostino Novello a čtyři z jeho zázraků“ /kolem 1300). „Dva
pohledy“ od Pietra Lorenzettiho ze 14. století představují jedny z prvních
ukázek krajinomalby. „Klanění pastýřů“ (1510) od Pietra da Domenico
dokládá, jak silný vliv mělo byzantské umění na sienské malířství
ještě dlouho poté, co se renesance rozšířila o ostatních částí
Evropy.
San
Domenico (Piazza San Domenico, otevřeno denně) – ve zlaceném tabernáklu
na oltáři kaple sv. Kateřiny Sienské (1347 – 80) v rozlehlém
gotickém kostele San Domenico (stavba zahájena roku 1226) uvidíte neporušenou
hlavu patronky Sieny. Kaple byla vybudována v roce 1460 právě proto,
aby uchovávala tuto vzácnou relikvii. Napravo i nalevo od oltáře si prohlédněte
fresky od Sodomy, líčící Kateřinu v různých náboženského vytržení.
Kostel se pyšní jediným autentickým portrétem sv. Kateřiny, který vytvořil
její přítel Andrea Vanni.
Sienský
dóm – (1136 – 1382) se řadí k ohromným katedrálám v Itálii.
Jedná se o strhující směsici plastik, maleb a románsko-gotické
architektury nesoucí pisánské prvky. Pokud by se původní plány ze 14.
století na vybudování nové hlavní lodi naplnily, dóm by se stal největším
křesťanským kostelem. Záměr však nakonec vešel vniveč, neboť v roce
1348 černá smrt vzala s sebou polovinu obyvatel města. Dóm se honosí
mistrovskými sochařskými díly Nicoly Pisana, Donatella a Michelangela, krásnou
inkrustovanou dlažbou a jedinečným cyklem fresek od Pinturicchia.
Museo
dell´Opera del Duomo (Piazza del Duomo 8, telefon 0577 – 283048, otevřeno
denně) – část tohoto muzea je věnována plastikám z fasády dómu.
Nechybí mezi nimi ani renesanční medailon „Madony s dítětem“ zřejmě
od Donatella a několik značně poškozených gotických soch od Giovanniho
Pisana a Jacopa della Quercia. Nejcennějším exponátem je však Ducciova
ohromná „Maestá“ (1308 – 11), jedna z nejkrásnějších prací
sienské školy. Na jedné straně znázorňuje Madonu s dítětem a na
druhé výjevy ze života Krista. Původně byla umístěna na hlavním oltáři,
který předtím zdobila „Madona s velkýma očima“ (1220 – 30) od
neznámého sienského malíře (také vystavena v muzeu).
Fotezza
Medicea (Viale Maccari) – tuto rozlehlou cihlovou pevnost vybudoval pro
Cosima I. Baldassarre Lanci roku 1560, po porážce Sieny ve válce (1554 –
55) s Florenťany. Po osmnáctiměsíčním obléhání, během něhož
zahynulo více než 8000 obyvatel města, zaznamenal bankovní a vlnařský průmysl
pokles a veškerá výstavba byla zastavena.
V pevnosti
dnes nalezla útočiště Enoteca Italica – vinotéka umožňující návštěvníkům
ochutnat i zakoupit víno ze souhrnné nabídky kvalitních značek z celé
Itálie.
Sovana
Sovana
se řadí k nejkrásnějším vesničkám v jižním Toskánsku. Její
jediná ulička ústí na Piazzu del Pretorio se starobylým kostelem Santa
Maria, jehož půvabný interiér vyniká freskami a ciboriem z 9. století.
Ulička za ním pokračuje přes olivové háje až k románskému dómu
oplývajícímu reliéfy a sochařskou výzdobou z původního kostela na
tomto místě. V okolí jsou roztroušeny nejhezčí etruské hrobky v Toskánsku.
Mnohé jsou jasně označené a z vesnice snadno přístupné.
Torre del Lago Puccini
Velkolepá
lipová alej Via dei Tigli vede z Viareggia k věži Torre del Lago
Puccini, v níž žil operní skladatel Giacomo Puccini (1858 – 1924).
Společně se svou ženou jsou však pohřbeni ve vlastním domě, kde dnes sídlí
Museo Villa Puccini (Piazzale Belvedere Puccini, telefon 0584 –
341445, otevřeno denně). Toto malé muzeum se honosí pianem, na němž
slavný maestro složil mnoho ze svých děl. Značný význam má také
ostatní půvdoní zařízení. Puccini zde například v lovecké komnatě
uchovával ručnici. Lago Massaciuccoli bylo vyhlášeno přírodní rezervací
vzácných a migrujících ptáků a představuje nádherné prostředí pro
inscenace Pucciniho děl.
Viareggio
Viareggio se stalo známé
díky červnovémua únorovému
karnevalu, ale také jako nejoblíbenější středisko na pobřeží Versilia.
Vyniká secesní architekturou, zastoupenou grandhotely, vilami a kavárnami z 20.
let. Původní promenáda a dřevěné chaty lehly popelem při požáru v roce
1917. Nejkrásnější architektonickou památkou jen Gran Cffe Margherita na
konci Passaggiaty Margherita. Navrhl ji neuvěřitelně plodný otec italské
secese, Galileo Chini.
Informační kancelář: Viale Carducci 10, telefon 0584 – 962233).
Vinci
Toto
městečko na kopci se proslavilo jako rodiště Leonarda da Vinciho (1452 –
1519). Renesančního génia opěvuje Museo
Leonardiano
(Castello dei Conti Guidi, telefon 0571 – 56055, otevřeno denně), sídlící
na hradě ze 13. století. Uvidíte zde mimo jiné dřevěné modely Leonardových
strojů a vynálezů, z nichž většina byla zhotovena podle nákresů z jeho
zápisníků, které tu také vystavují. Jistě vás zaujme třeba kolo, jeho
vize automobilu, obrněný tank či kulomet.
Trhy
se konají každou středu.
Volterra
Podobně
jako mnohá etruská města je Volterra situována na náhorní plošině,
odkud se naskýtá ohromující podívaná na okolní kopce. Na mnoha místech
vydržely neporušené etruské hradby. Známé Museo
Guarnacci
(Via Don Minzoni, telefon 0588 – 86347, otevřeno denně) opatruje jednu z nejlepších
sbírek etruského umění v Itálii. Upozorňujeme zejména na skupinu více
než šesti set etruských uren z alabastru či terakoty. Hodně jich
bylo nalezeno v místních hrobkách.
Palazzo
dei Priori na Piazze dei Priori je nejstarším středověkým sídlem vlády
v Toskánsku. Stavět se začalo v roce 1208 a uvnitř vás očekávají
fresky ze 14. století. Dóm v toskánském románské stylu na Piazze
San Giovanni má pěknou, reliéfy zdobenou kazatelnu ze 13. století. Vynikající
Pinacoteca
e Museo Civico
(Via dei Sarti 1, telefon 0588 – 87580, otevřeno denně) se může
pochlubit pracemi florentských umělců. Ghirlandaiova „Svrchovanost Páně“
(1492) zachycuje Krista vznášejícího se nad idealizovanou toskánskou
krajinou. V „Madoně s dítětem a světci“ vyjádřil Luca
Signorelli svůj dluh římskému umění skrze reliéfy ve spodní části
Mariina trůnu. Jeho „Zvěstování“ (namalované v témže roce) se
vyznačuje nádherně vyváženou kompozicí. Z dalších skvostů sbírky
jmenujme například manýristické „Kladení do hrobu“ (1521) od Rossa
Fiorentina.
Volterru
proslavili řemeslníci, kteří z místního alabastru zhotovují umně
vyvedené bílé sošky a umělecké předměty.
Trhy
se konají každou sobotu.
Informační kancelář: Via Giusto Turazza 2, teleon 0588 – 86150.
Artimino
